Když bych měl začít opravdu od začátku, tzn. od mých chovatelských "plenek", musel bych se vráti zhruba tak o čtvrt století zpět, do dětských let, kdy po každém výletu do přírody (ať s rodiči, či školou, nebo jen s bandou kamarádů) jsem si domů přinesl pokaždé nějaké to zvířátko, ať to byli šnečci, žížaly, žáby, luční koníci, nebo například čolci. To byly takové ty dětské sny mít nějaké to zvířátko. Bohužel to nemělo nikdy dlouhého trvání, protože buď zasáhli rodiče a zvířátko se vrátilo zpět do přírody, nebo zasáhla sama matka příroda. S přibývajícím věkem se měnil i charakter zvířátek, hlavně co do velikosti. Takže začli první křečci, morčata, andulky a postupem času jsme měli doma v zavařovacích sklenicích i akvarijní rybky, z ulice jsem si tahal domů toulavé psy, které jsem za nelibosti své maminky koupal v jejím drahém šamponu a sušil ve sváteční osušce, přičemž následovalo mazlení v čerstvě převlečených postelích. Opravdu to byla náročná léta, hlavně pro mé rodiče, takže nakonec zvítězil zdravý rozum a domů se pořídil oficiální pes. To mi ale rozhodně nemohlo stačit. Přívaly dalších chudinek opuštěných zvířátek tím neustal. Takže se nezbytně nutně muselo pořídit akvárium s rybkami, které se neustále doplňovaly, mezi kamarády vyměňovaly; pořídila se klec na papouška, ať to byla andulka, později korela, či papoušek kouřový nebo zpěvný. Měli jsme toho doma vždy hromadu, rodiče se poctivě starali o vše, co jsem si pořídil, protože moje mladší nenáročná sestřička si bohatě vystačila s panenkou, několika autíčky a kopačákem.
Od základní školy mám jednoho dobrého spolužáka, který měl podobnou zálibu jako já, jen měl pro rozvíjení větší možnosti a hlavně prostor. Celá odpoledne jsme trávili v akvaristice a zverimexu, s otevřenou pusou sledovali hejna rybek všech velikostí a barev, štěbetali s pestrobarevnými anduláky, nebo drbali morčata a křečky. Pak přišla studijní léta, příprava na zkoušku z dospělosti, což nijak nezabránilo rozvíjejícímu se sklonu k chovu všeho možného. Pořídil jsem si první opravdu vlastní terárium, nejprve s užovkou, později s chameleonem, a právě ten mne nasměroval k chovu hmyzu. Musel se krmit banánovými cvrčky a já se rozhodl pro hmyz. První strašilka byla vlastně pakobylka indická (PSG01), následovala australanka (PSG09), pro mne tehdy ta správná "obludka strašilka". Chovatelů nebylo moc, takže něco takového sehnat dalo docela fušku, ale byla to ta pravá, srdeční záležitost. Vystřídali se u nás i různí mhyzí hnusové, např. všechny možné druhy švábů, což bylo nepříjemné hlavně při jejich úniku mimo jim vymezený životní prostor. Potvory, které je těžké chytit, když se rozhodnou udělat si domeček např. za kuchyňskou linkou a dlabat veškeré drobečky či zbytky čehokoliv. Tím se to vlastně ustálilo na strašilkách, protože ty, bohužel když opustí insektárium, nemají moc možností bez stravy a potřebných požadavků na teplo a vlhkost přežít. Občas se bohužel stane, že za stěnou najdu vysušenou mumii, ale většinou neplánovaná svoboda rychle skončí, protože strašilky mají, tedy alespoň většina, tendenci stoupat, takže se objeví např. na zácloně, jak se tam pohupuje, nebo na rámu obrazu, jak si prohlíží díla starých mistrů. To byla trocha nostalgie, takže nyní se můžeme pustit do začátku - tedy "jak na to".
Rozhodně si můsíme svůj zájem o chov důkladně rozmyslet, zvážit veškeré možnosti, jak prostorové, tak časové a počítat s tím, že nějakou minutu denní pozornosti budou naše strašilky potřebovat. Pokud dojdeme k závěru, že na všechny otázky si můžeme říci ANO, jdeme na to. Nejprve si pořídíme nějaké insektárium (běžněji se používá obecný výraz terárium), nějakou výbavu do něj a nakonec si přineseme první strašilku.
Pro začátek nemusíme hned pořizovat výbavu za tisíce korun, rozhodně můžeme využít něco z toho, co máme doma, nebo co někde dostaneme "za děkuju" - nějaké menší starší i lehce tekoucí akvárko, tří nebo pětilitrovka od okurek se širokým hrdlem, případně nějaká průhledná, plastová krabice např. od lízátek (vyhazují v každé větší cukrárně několik kousků týdně) a nebo za "pár korun" (zde doporučuji plastikové terra boxy s větracími otvory ve víku, nejlevněji a kvalitně od fi. Tommi CZ, můžete juknout na stránky www.tommi-tommi.cz a uvidíte sami, že to Váš rozpočet nijak neohrozí). Pokud máme připravený prostor, je potřeba zajistit ještě teplo a vlhkost. Denní světlo nám umožní průhlednost nádoby a večer použijeme nějakou vhodnou lampičku, případně nějaké kvalitní osvětlení s UV, Day Glo, Night Glo, nebo Heat Glo. Já používám zářivky Cool White na denní přisvícení a večer u druhů s nočním životem (např.PSG23) žárovky Exo Terra Heat Glo, což jsou infračervené bodovky, které umožní noční pozorování a zároveň udržují teplotu v insektáriu. Ideální je používat stmívače, aby přechody z přímého světla do tmy nám naše mazlíky zbytečně nestresovaly. Pokojová teplota, tedy pokud se pohybuje stále kolem 25°C u většiny nenáročnějších druhů postačí. Do nádoby (budu raději používat název insektárium - protože to zní vznostně a odborně) musíme pořídit nějaké prostředíčko, které bude nějak připomínat, nebo imitovat přirozené životní podmínky našeho tvorečka. Takže nějakou větvičku po které mohou strašilky šplhat a na které budou viset a "svlékat se", něco na dno, aby mohly hrabat a některé druhy snášet, a také nějaké pozadí, nejlépe a nejlevněji z polystyrenu, aby to mělo také trochu dekorativní a estetický charakter. Přísun vody zajistíme rosením - klasický rozprašovač na kytky. Já používám větvičky rostlin, které strašilky mají rády, tzn. větvičku dubu nebo buku, na jaře a přes léto i s listy, které některé druhy (víceméně většina) ozobou, dále nějaké pěkné kořeny jako tzv. samorosty (vždy je potřeba, když si nějaký kořen přineseme z lesa, řádně jej očistit a na pár minut pokud možno převařit, nebo alespoň spařit ve vaně horkou vodou (stačí kolem 70°C), abychom si nepřitáhli nějaký fujtajbl, nebo larvy čehokoliv a neohlrozili našeho "miláčka". Nádherné kořenové samorosty má bříza, ale ani borovice není špatná. Také je potřeba pro některé noční druhy (např. PSG23) vytvořit nějaký malý denní úkryt kam si zalezou a namačkají jedna vedle druhé, třeba ze suché kůry, zde je ideální dub, který má nádhernou strukturu a jde ze suchého starého stromu dobře odloupnout. Na dno je vhodné dát nějaký substrát, ten nám udrží vlhkost a také teplotu, osobně používám kokosové vlákno , které dnes nabízejí všechny prodejny zverimexů v různých velikostech a od různých výrobců, (já osobně upřednostňuji, hlavně i z cenového hlediska od již zmiňované fi. Tommi CZ z Písku - dlouholeté zkušenosti a spokojenost, zde odkaz na jejich e-shop na www.tommiland.cz). Cihlu (cca 650 gr) večer vložíte do většího kbelíku, zalijete čtyřmi litry vody a do rána máte kbelík plný kvalitního substrátu, který Vám vydrží hromadu dní i týdnů. Takže v tuto chvíli máme hotové insektárium připravené na první obyvatele. Nesmíme zapomenout samozřejmě na papáníčko, takže nějakou sklenici - postačí lékovka, od dětské výživy, nebo menší zavařovačka (podle prostoru), nejlépe s víčkem, do kterého uděláme pár děr na větvičku maliníku, nebo ostružiny. Víčko je dost důležité, některé druhy rádi a často "pijí", a mohly by se nám ve sklenici utopit. Pokud rosíme stěny, postačí to, jestliže však máme dostatečný prostor, můžeme do insektária umístnit mělkou porcelánovou misku na vodu (to mám já), případně terra vodopád (ten má spíše i zajímavější dekorativní charakter). Tak už snad máme vše, můžeme vyrazit na výběr strašilky, kterou budeme chtít chovat. Všem začátečníkům mohu doporučit všechny druhy, které chovám, např. PSG 144 rychle rostou, velice snadno se množí, jen je potřeba šetrnosti při manipulaci, často přicházejí o nožičky. Na manipulaci je lepší např. PSG09 nebo PSG23, což jsou robustnější druhy, ale rozhodně nebudeme strašilku chovat proto, abychom ji pořád otravovali nějakým mazlením a ošaháváním. Manipulovat jen když e to nezbytně nutné, např. při výměně potravy. Zde stačí nastavit před strašilku buď novou větvičku nebo ruku a ona si přeleze, u mohutnějších druhů můžeme použít trochu "násilí" tak, že uchopíme strašilku za tělíčko před posledním párem nohou a opatrně přeneseme. Rozhodně pouze v nutných případech! Jak jsem se již zmínil, strašilky nemáme proto, abychom je muchlovali (to si raději pořiďte kočku a i ta když se jí to nebude líbit Vám to dá najevo pěkným škrábancem), protože mít pak v teráriu nějaké mrzáčky bez nohou a tykadel - o tom to NENÍ!!!
Závěrem Vám popřeji hodně chovatelských úspěchů a radosti z Vašich strašilek.
Sobota 5. listopadu
V pražském kulturním domě v Ládví se uskutečnila burza "Živá exotika". Tak jsem se trochu ze zvědavosti vypravil do hlavního města. Začátek burzy byl naplánován pro veřejnost na 9,00 hodin, ale už o hodinu dříve postávali čekatelé ve foye a během půl hodiny se vytvořila fronta několikrát dokola kolem celého přízemí. Tím ovšem zájem o vstup nekončil. Odcházel jsem kolem půl dvanácté a fronta před vstupem se o mnoho nezkrátila. Takže pořadatelé mohou být s vybraným vstupným (50,- za osobu) spokojeni. S čím ale nemohu být spokojen já, jako nezaujatý návštěvník je prostor. Těm, kteří se již v minulosti zúčastnili podobné akce ví, že prostor mezi jednotlivými řadami stolů prodejců byl opravdu minimální, takže kupující obtěžkáni většinou plastovými boxy, nebo batohy, případně polystyrenovými krabicemi na zakoupené exoty se sotva mohli vyhnout. Prostě hrozný nával, musel jsem hlídat, abych na někoho nešlápnul, případně aby to samé nepotkalo mne, velice obtížně jsem se prodíral zástupy, abych viděl, co na jednotlivých stolech je vůbec k prodeji. Pokud pominu nedostatek prostoru, myslím si, že burza se velice povedla, nabídka všeho možného (hadi, pavouci, žabičky, achatiny, krmný hmyz, tera potřeby) byla opravdu pestrá, jen mi tam chybělo to, kvůli čemu jsem tam vlastně jel - strašilky. Ne, že by tam nebyly vůbec, ale čekal jsem trochu větší výběr. Suma sumárum, čtyři prodejci, u každého dva až tři druhy, pouze u jednoho chovatele z Polska byl trochu větší výběr, bohužel zase ceny byly úměrné spíše pro německy hovořící kupující, kterých tam bylo požehnaně. Takže po dvou hodinách jsem odcházel s dvěma boxy, ve kterých jsem si odnesl nádherné kousky PSG101 Lamponius guerini v barevné formě a ve druhé přepravce jsem si do chovu doplnil několik adult samic PSG23 Eurycantha calcarata. Ceny byly velice přijatelné, takže nakonec jsem odcházel vcelku spokojen. Také jsem si přikoupil pár cihliček Lignocelu (toho není nikdy dost), zde se nabízely za super cenu (25kč/ks). Další burza se koná na stejném místě opět za měsíc, první sobotu v prosinci, takže 3. 12. 2011. Dle neověřených informací je v plánu, že v příštím roce se budou tyto burzy pořádat na výstavišti v Holešovicích, takže hromada místa nejen pro prodejce, ale hlavně pro návštěvníky. Takže uvidíme a budu se určitě těšit. Doufám, že Vy také. Hezký den.
Sobota 17. prosince 2011
Když mi v 6,00 hodin zazvonil budík, bylo mi jasné, že je potřeba vstát a vyrazit. Počasí za oknem vůbec nepřipomínalo zimní období, spíše tak časné jaro, nebo velice vlídný začátek podzimu, jen bez listí. Po sněhu ani památka. Čekal na nás Výlet do Plzně, prodejní burza ZOO TRHY v plzeňském KD Peklo. Mapku s plánem jsem si vytisknul předchozí den z navigace, takže zcela jednoznačně jsme měli cestování bez bloudění. Děti místo aby dospávaly po krátké noci, byly plné energie a držely mne při vědomí a soustředění na cestu. Vzhledem k tomu, že jsme s Verunkou do půl druhé v noci balili strašilky, aby nebyly zbytečně dlouho v přenoskách, moc jsme toho nenaspali. Cesta utekla rychle, provoz celkem žádný, jen v Plzni trochu více, ale našli jsme to poměrně snadno. Času jsme měli dostatek, otvírat pro veřejnost se mělo v 9,00 hodin. U vstupu jsem zaplatil poplatek za rezervovaný stůl, kouknul do sálu kde je naše místo a vyrazil zpět do auta pro přepravky. Nanostili jsme vše na dvakrát a ještě jsme si ani nestačili dát párek v bufetu a začali chodit (tedy spíše se trousit) první návštěvníci. A to bylo na hodinách pět minut po půl deváté. Předpokládal jsem, že poslední víkend před vánocemi bude návštěvnost a zájem lidí vyšší než např. v létě o dovolených. Můj předpoklad byl bohužel mylný. Ona už samotná účast prodejců byla velice skromná, obsazeno zhruba 35 stolů, nabídka zde především akva-tera vybavení, živých exemplářů velice málo. Kam se hrabe Plzeň na Prahu!!! Vedle mne z jedné strany byl prodejce s krmnými cvrčky (cca 40 krabiček měl prodaných za hodinku a odešel), na druhé straně byl prodejce s hady, u toho sice se shlukovaly děti, ale prodej jsem u něho snad vůbec neviděl. Přestože byly na stránkách zooburzy přihlášeni minimálně tři prodejci se strašilkami, nikdo jiný kromě nás tam hmyz nenabízel. Měli jsme s sebou PSG09 v různých velikostech, PSG23 nymfy a jednu maxi samici na ukázku, PSG144 a PSG173 také ve všech velikostech. Na stůl jsem vyndal pár přepravních boxů, velkou nádobu s větvičkami, na které jsem "pověsil" pár větších kousků pro upoutání pozornosti.
Burza (prodejní trhy) měla mít otevřeno od 9,00 do 12,00 pro veřejnost. Přestože pár nedočkavců se dovnitř dostalo ještě před otevřením, to byl patrně největší nápor. Podle mého laického odhadu burzu navštívilo asi 150 lidí, přestože vstupné bylo víceméně symbolické (30,- kč dospělí), bohužel nemohu posoudit, jaká byla propagace po Plzni, zda-li někde byly vyvěšené letáky a poutače, případně rozneseny nějaké tištěné pozvánky pro veřejnost. Jedinou reklamu jsem viděl na www.ifauna.cz a přímo na stránkách pořadatele. Takže nemohu posoudit , kde se stala "CHYBA". Zájem ze strany návštěvníků byl víceméně informativní, slečny ze středních škol si pro seminární práci zapisovaly počet vystavovaných exemplářů a nějaké všeobecné info o vystavovaných jedincích, ostatní spíše celou akci pojali jako hodina strávená v teple, kde nefouká.
Slovo závěrem: byl jsem docela zklamán hlavně z účasti, co se týče samotné akce a organizace, ta byla v naprostém pořádku. Takže pořadatele mohu rozhodně pochválit, prostor pro prodejce i návštěvníky byl dostatečný, pouze ta účast byla spíše symbolická. Doufejme, že příště to bue lepší. A pár sůvek ještě k mému prodeji - více jsem si přivezl, než jsem prodal. S nadsázkou a úsměvem.
Krásný den a příjemný zbytek vánočních svátků a hodně chovatelských úspěchů do roku 2012.
Autor.